Technoplaneta 2015 - finále (očima našich soutěžících)

Po dlouhé, únavné, ale veselé cestě, která trvala celý rok, jsme se dostali až do finále, ze kterého bylo pořízeno několik fotografií,,a dále se dočtete více  o naší cestě .

Nejprve bych ráda zmínila úporné vstávání. Ano, z Hlavního nádraží v Brně jsme vyjížděli v 5:41. Doteď nechápu, jakou náhodou a čí pomocí jsme se všichni sešli včas. Nebudu dále odbočovat, a napíšu o cestě vlakem směr Praha.  Ve vlaku jsme seděli v kupé s jednou tolerantní, mladou dámou.

 Když jsme konečně vystoupili z vlaku, kde bylo mimochodem neskutečné teplo a dusno, tak nás čekala ještě cesta metrem a šalinou. Po příjezdu na konečnou stanici s názvem Divoká Šárka, jsme museli absolvovat kilometrovou cestu lesem. Došli jsme na místo určení a čekali jsme na začátek celé akce. Čekali jsme asi půl hodiny a následně jsme obdrželi od ORGŮ informace ke hře.

Pak to celé vypuklo. V obálce nám dali pokyny ke hře, základní informace o týmu a zadání prvního úkolu. Jakmile jsme roztrhli obálku a vysypali její obsah na trávu, našli jsme zadání a důkladně jsme si ho přečetli. Popravdě jsme vůbec nevěděli co s tím, ale po nápovědě týmů jsme šifru vyluštili. Zbytek hry pokračoval ve stejném duchu, až jsme museli najít altánek.  Pro někoho to vypadá jako jednoduchý úkol, ale nevíte, jak dlouho nám trvalo najít jakýkoli altánek a ani neumím popsat míru našeho naštvání po zjištění, že to není ten správný altánek a že jsme se ztratili v lese. Opravdu super zjištění. Nakonec vše dobře dopadlo a ten altán jsme nějak našli. Hra pokračovala dál, ale my jsme se nedostali dál než na 5. stanoviště.       Po ukončení celé hry a vyhlášení vítězů nás znova čekala ta stejná cesta jako do Prahy. Tahle cesta byla podle mého lepší, než ta první. Když vlak zastavil a my vystoupili ven, ještě chvíli jsme se jen tak flákali po městě. Pak nastala ta chvíle a nám přijela šalina, která nás dovezla na Jírovu a my jsme se rozešli domů.

 Tento den byl plný sluníčka, (někteří se opálili, někteří se spálili při nekonečném čekání na nápad, někteří se při slunění na louce přehřáli a museli nabrat sílu na cestu do Itálie, ale o tom někdy příště ….) srandy, ale hořké zklamání přišlo po tom, co jsme se dozvěděli naše umístění. Nedopadli jsme dobře, ale tak hrozné to zase nebylo.

Mickeyho klubík