Zpravodaj z Polska
Pondělí 21.10.2013
Vyrážíme do Polska ve složení sedm děvčat, dvě učitelky a naše turecká asistentka. Z Brna vyjíždíme o hodinu dřív, co kdyby náš EC vlak měl zpoždění. Ano, má zpoždění, naštěstí jen 5 minut. Nesmíme zmeškat EC Warszawa Wschodnia, na který máme místenky.
V Břeclavi jsme o hodinu dřív, to je dobře, vlak stíháme v pohodě. No, bohužel i on má zpoždění, a to 30 minut. No, snad přijede. Ale to znamená, že nám vlak z Katowic do Gliwice 100% ujede :-(
EC Warszawa Wschodnia přijel s 35 min. zpožděním. Na nádraží jsme to přežily, už jedeme směr Katowice a těšíme se, až budeme v Knurówě. Cesta ubíhá v pohodě, povídáme si a baštíme zásoby z domova.
Těžko říct, co se děje na trati, nicméně nabíráme stále větší zpoždění a do Katowic nepřijíždíme v 14,30 hod., ale asi v 15,30 hod. Nevadí, rozhlídneme se po nádraží, děvčata oběhnou obchody a další vlak z Katowic do Gliwice jede v 16,24 hod., tak musíme být brzy na nástupišti.
Dnes je nějaký zakletý den, na nástupištích mají krásné velké obrazovky, nic ale na nic nepíšou, ale stojíme určitě na správném, tak uvidíme, co se bude dít. Ano, právě napsali příjezd našeho vlaku, je to 16,24 hod. Je 16,30 hod., vlaky přijíždějí, ale náš ne. To bychom asi chtěly moc, aby aspoň jeden vlak ze tří přijel včas. Konečně, je 16,40 hod. a náš vlak se blíží k nástupišti. Opravdu budou nastupovat všichni, co tu stojí? Zkoušíme první, druhé, třetí dveře... všude plno. Děvčata to vyřešila, nastupují do jednoho vagónu, musíme za nimi, aby nám neodjely. Vlak je rychlík, píšou na našich stránkách www.idos.cz, takže budeme v Gliwice určitě rychle.
Vlak jede rychlostí našich šalin po Brně, povídáme si a hrozně se smějeme, ostatním ve vagónu asi připadáme divné :-)
Je po 17,30 hod., jsme v Gliwice a naše kolegyně z polské školy na nás čekají, vítáme se a odjíždíme do Knurówa. Přijíždíme jako třetí škola, Bulhaři i Italové už jsou tady, Turci přijedou zítra.
U hotelu si rodiče - hostitelské rodiny přebírají naše děvčata, jsou trochu nervózní a nesvá, ale to je přejde :-) Polské rodiny se na ně moc těšily, jedna maminka dokonce pláče. Děvčata jsou v dobrých rukou, můžeme se jít ubytovat.
Po celodenní cestě, která měla trvat něco přes pět hodin a nakonec trvala osm a půl hodiny, jsme konečně na pokojích, jdeme spát. Tak nashle zítra!
Úterý 22.10.2013
Dobré ráno začíná v 9,00 hod., kdy se sejdeme u snídaně v hotelové restauraci. Čeká nás zahajovací program v místním kině. Tam se vidíme s našimi děvčaty, vypadají spokojeně, všechno je v pořádku. program začíná.
Po zahajovacím proslovu polské koordinátorky jsme přivítáni chlebem a solí, pak nás přivítá i člen místní samosprávy a ředitelka hostitelské školy. Zdůrazňují, že díky projektu se takto můžeme setkávat, poznávat cizí země a jejich kulturu a také navazovat nová přátelství. Promítají se prezentace z pobytu v Turecku a České republiky a další, které představují země jednotlivých partnerských škol, které jsou prokládány tanečními a pěveckými vystoupeními studentských tanečních skupin a lidového souboru. Lidové písničky hraje místní orchestr.
Z kina míříme na radnici, kde nás přivítá pan starosta Knurówa a provede nás jednotlivými síněmi. Jedna z nich se jmenuji Sal Slibow - co se tam slibuje, nevíme....
Poděkujeme za milé přijetí a pokračujeme na prohlídku kostela. Jmenuje se kostel sv. Cyrila a Metoděje, dva věrozvěstové, kteří se prvně zastavili u nás na Moravě a pak došli až do Polska. Dovídáme se o historii kostela a po jeho prohlídce pokračujeme směr škola.
To, co považujeme za větší rodinný dům, je fakt škola. Je prý nejmenší ve městě, je to gymnazium, v podstatě náš 2. stupeň ZŠ, takové školy jsou v Knurówě tři. Učí v ní celkem 19 učitelů a mají žáky v šesti třídách. Samozřejmě, učitelé učí ještě na blízké škole, která je jako náš 1. stupeň ZŠ, protože studentů a tříd je opravdu málo. Interiér školy je velmi útulný, studenti sem chodí určitě rádi. Je barevně vymalováno, je tu malá šatna a ještě menší tělocvična. Scházíme se v podkroví, kde se nachází pracovna paní ředitelky. Povídáme si a předáváme drobné dárky paní ředitelce a bulharská a italská koordinátorka předává dárky všem učitelkám z partnerských škol. Je to od nich velmi pozorné, ony vždy obdarovávají jménem své školy ostatní učitelky na každém setkání.
Na 15,30 hod. se odebíráme do místní restaurace "Barbórka", kam jsme pozváni na večeři. Kuřecí polévka je výborná, hovězí závitek s kulatými knedlíky (tradiční polské jídlo) chutná také. Tedy snad, s Kübrou žádáme o něco bezmasého, dostáváme jsme smažený sýr :-) Kübra po chvíli, co jí sýr, se ptá, že se jí zdá, že ten sýr chutná poněkud jinak než ten, co jedla v Brně v restauraci. Byl žlutější a vláčnější. Bez komentáře...
Během večeře dorazila turecká výprava, tak už jsme všichni!
Po večeři se pěšky vydáváme zpět do hotelu, zítra bude náročný den, jdeme nabrat síly! Dobrou noc...
Středa 23.10.2013
Náš den začíná v 7,50 hod., kdy nastupujeme do autobusu na celodenní výlet do Gliwice a Zabrze.
První zastávka je u radio stanice v Gliwice, která je významným památníkem radio technologie. Její historie je svázána s okupací Polska Německem. Je to jedna z nejvyšších dřevěných staveb na světě (měří 111 m). Uděláme přes plot několik fotek a pokračujeme dál.
V Gliwice zamíříme do místního muzea Caro Villa museum, v němž jsme viděli unikátní výstavu polského přírodovědce Wilhelma von Blandowskeho, který se ve své době pokusil zmapovat a prozkoumat všechnu flóru a faunu v Austrálii. Většina zkoumaných druhů se už dnes v přírodě bohužel nevyskytuje. Zajímavé byly i exponáty plazů naložených ve formaldehydu či vycpaných (na to, že jsou staré přes sto let, byly opravdu velmi zachovalé). Další navštívenou expozicí je výstava porcelánu z Delt. Pak se procházkou ulicemi historického města dostáváme až na náměstí, kde máme rozchod, takže jdeme prozkoumat blízké okolí (a taky na pizzu do místní pizzerie, už je poledne a máme hlad). Na náměstí jsou také umístěny panely při příležitosti začátku polského animovaného filmu, většinu kreslených seriálů neznáme, ale Bolka a Lolka jsme poznáváme bezpečně.
Pokračujeme dál v cestě do Zabrze, kde nás čeká exkurze do uhelného dolu. Cestou autobusem hodnotíme místní tramvaje, zdají se nám nějaké krátké a úzké. No, lepší než chodit pěšky :-)
Uhelný důl Guido Mine nás zdálky upoutá vysokou věží. Těšíme se, ale ty žluté helmy, co si prý musíme nasadit, tedy zrovna nemusíme. Ubírají nám určitě na kráse, jak budete moci posoudit ve fotogalerii.
Rozdělujeme se na dvě skupiny, Bulhaři, Turci a Italové jdou v první skupině, Poláci a my Češky jako druzí. Někteří se rozhodli, že nebudou riskovat a zůstanou na zemském povrchu.
Mají tady úplně super rychlý výtah!!! V hloubce 130 m jsme byli ani ne za půl minuty. Procházíme se chodbami, posloucháme odborný výklad v polštině (něco chápeme, něco ne) a seznamujeme se s historií těžby uhlí - od počátku, kdy se ještě vše dělalo ručně a uhlí vozili na vozících koně, až po současnost, kdy obrovské (a hlučné) kombajny jezdí tam a zpátky po stěně a uhlí padá přímo na dopravník. Přesto, že jsme výkladu moc nerozumíme, užíváme si i legrace. Tady je přehled humorných perliček z uhelného dolu:
Perla č. 1 - "Paní učitelko, to je super, já tady chytám wifinu!", volá nadšeně Míša v hloubce 130 m.
Perla č. 2 - Při odjezdu do nižšího patra dolu: "Paní učitelko, proč tu zůstali ti dva polští studenti?", ptá se Ivanka, "oni pojedou s námi výtahem?" "Ne, Ivanko, oni půjdou po schodech," odpovídám. "A paní učitelko, kde jsou tady schody?"
Perla č. 3 - "A proč vlastně postavili takový velký důl?", ptá se Klárka. "Aby tu těžili uhlí," zní odpověď. "Aha, to mě nenapadlo."
Takže opravdu prohlídka dolu je poučná a zábavná věc :-) Prohlížíme si i nižší patro dolu v hloubce 320 m, je to zajímavé, ale už se těšíme na povrch, chodby jsou chvílemi úzké, musíme být i sklonění (dokonce i naše Ivanka) a často jdeme v předklonu do kopce. Kousek cesty směrem k výtahu jsme se svezli kolejkou, to se nám líbilo, a teď už bleskově nahoru.
A už jsme na cestě zpět do Knurówa. Děti vystupují po cestě podle toho, kde bydlí, doma na ně čeká večeře. Na nás učitelky taky, ale musíme do restaurace.
Večer ještě ovšem nekončí. V 18,00 hod. začíná ve škole v tělocvičně diskotéka, pro tanečnice a tanečníky je připraveno i občerstvení, a my učitelky jdeme prodiskutovat pracovní záležitosti do pracovny ředitelky - např. kdo upekl tak skvělou buchtu, tento závitek si klidně dej, je bez masa, nebo který salát připravila která učitelka. Tohle vědět, asi bychom radši ušetřili za večeři. Získanou energii jdeme vytancovat, vede nás paní ředitelka, kterou hned studenti přijímají mezi sebe. A paní ředitelka tančí jako jedna z nich, už se nedivíme, proč je ve škole mezi studenty tak oblíbená. Zábavu na diskotéce udrží hlavně naše děvčata, Lucka a Ivanka, ale i Klárka s Martinkou trsají do rytmu diskotékových pecek. My učitelky to po chvíli vzdáváme a jdeme zpátky do pracovny diskutovat a ve 21,00 hod. diskžokej pouští poslední písničku. Pak se jde domů a na hotel, zítra bude opět náročný den...
Čtvrtek 24.10.2013
Dnes pro nás autobus přijíždí ještě dřív, už v 7,10 hod. Míříme do Krakowa. Cestou trochu odpočíváme po předešlém dni, cesta bude trvat asi 2 hodiny.
Před devátou přijíždíme do Krakowa. U autobusu na nás čeká průvodkyně, dostáváme sluchátka, abychom ji slyšeli, a už míříme do centra na Hlavní náměstí, jedno z největších náměstí v Evropě. Dozvídáme se o historii Krakowa, prohlížíme si Basiliku sv. Panny Marie a renesanční a gotické paláce, které jsou díky tomu, že se v Krakowě během 2. svět. války v podstatě nebojovalo, velmi zachovalé. Také koukáme po obchůdcích se suvenýry, kdybychom náhodou měli čas na nákupy.
Vidíme toho spoustu - biskupův palác, nejstarší budovu druhé nejstarší university v Evropě, v níž dříve bydleli profesoři, jdeme na kopec zvaný Wawel, na němž stojí zámek a královská katedrála, která byla v minulosti místem pohřbů a korunovací králů. Po prohlídce katedrály pokračujeme do zámku. Opět se dělíme na dvě skupiny - česko-polskou a ostatní. V zámku obdivujeme obrovské tapisérie, nádherný dřevěný nábytek a zvláště česko-polská skupina zjišťuje, jak se v některých obdobích naše historie prolínaly. Nejen s námi, několik tapisérií zachycuje nájezdů Turků do polského království.
Pak se vracíme na Hlavní náměstí, kde máme na hodinu rozchod, tak jdeme koupit nějaké dárky. V 14,30 hod. nás očekávají v místní restauraci "Babcia Malina", něco jako "Babča Malina", kde se nasytíme opět výbornou kuřecí polévkou (polévky mají Poláci opravdu mňam mňam) a pak nám servírují další tradiční polské jídlo, a to plněné pirogy (jestli to jsou pirohy, netuším). Jsou plněné masem, brambory nebo zelím s houbami. Učitelkám chutnalo, děti by možná daly přednost McDonaldovi.
A už zase spěcháme k autobusu, v 17,00 hod. máme být v muzeu Schindlerovy továrny. Prohlídku absolvujeme opět jako dvě skupiny. Muzeum je koncipováno tak, že návštěvníci jakoby jdou úzkými uličkami města a výklad průvodce je doprovázen autentickými zvuky války - houkání poplašných sirén před náletem, pochodování vojáků ulicemi města, hlášení rozhlasu o zákazu vycházení a pod. Z originálních fotografií a textů se dovídáme o osudu lidí, kteří byli zavření do pracovního ghetta, a o činnosti německého obchodníka českého původu Oskara Schindlera, který je známý tím, že zachránil na 1200 Židů přes smrtí v koncentračních nebo vyhlazovacích táborech. Prostředí muzea je velmi autentické.
Jsme na zpáteční cestě do Knurówa, kolem 20,30 hod. přijíždíme do rodin a do hotelu. Byl to hodně náročný den, ale užili jsme si ho. Zítra nás čeká poslední společný den, závěrečná večeře a v sobotu návrat domů.Tak dobrou noc!
Pátek 25.10.2013
Zpátky do školy!
Dneska máme na programu zúčastnit se vyučování - jdeme do hodin zeměpisu a angličtiny. Na hodině zeměpisu jsou naši studenti ze všech partnerských škol rozděleni do skupin tak, aby v každé skupině byla zastoupena každá země.
První úkol je doplnit informace o jednotlivých partnerských zemích. Naše děvčata si nemohou vzpomenout na výšku nejvyšší hory ČR, rozlohu ČR nezkoušejí ani odhadnout a na počet obyvatel v republice a v hlavním městě se tajně ptají nás, učitelek. Dokonce i vnučka učitelky zeměpisu si není odpověďmi jistá.
Dalším úkolem je kvíz s otázkami, např. ve které zemi jsou aktivní sopky, která země je nejlidnatější, která je nejmladší atd. Že jsme sousedi Polska, jsme věděli, že nemáme jako jediní přístup k moři, to také, ale že z partnerských zemích jsme nejmladší, to nás ani ve snu nenapadlo.
V hodině angličtiny už to bylo lepší, naučili jsme se základní fráze ve všech pěti jazycích, jak pozdravit, zeptat se na jméno, věk, odkud jsme atd. Díky naší turecké asistentce naše děvčata bodovala kromě angličtiny také v turečtině.
Po ukázkových hodinách jdeme my učitelky na schůzku koordinátorů projektu, jednáme o průběžném plnění úkolů, která škola má jaké resty, kdo co neposlal (ale určitě brzy pošle, zněla odpověď) a předáváme koordinátorkám jednotlivých škol CD lidových písní, což je splněný úkol, za který byla zodpovědná česká škola. Po 13,00 hodině už máme volno, jdeme na oběd - studenti do rodin, učitelky do restaurace.
Scházíme se v 18,00 hodin v hotelu, kde bydlíme, polská škola pro nás připravila skvělou večeři a výborné zákusky. Po večeři následuje taneční vystoupení studentů, kteří jej nacvičili, zatímco se jejich učitelky radily. Je to pro nás uč itelky obrovské překvapení, vůbec jsme netušily, že naši chlapci a děvčata něco nacvičovali. Že byli opravdu skvělí, můžete vidět na www.youtube.com, hned, jakmile to tam někdo nahraje :-) Hodnotíme vystoupení, usmíváme se, bylo fakt perfektní, nicméně humor nás přechází v okamžiku, kdy nás naše děvčata vyzvou k tanci. My učitelky už tak perfektní nejsme :-(
Po vystoupení zhlédneme prezentaci fotografií z průběhu celého týdne a do očí se vkrádají první slzičky. Přebíráme certifikáty o účasti, loučíme se a děti odchází domů - do hostitelských rodin. Učitelky jsou pozvány na malé závěrečné občerstvení.
Sobota 26.10.2013
Je 8,15 hodin, když se potkáváme před hotelem. Naše děvčata se naposled objímají se svými kamarádkami a kamarády a slibují si, že se brzy zase setkají (nejméně na Facebooku nebo Skype). Pak už nás odvážejí na vlakové nádraží v Gliwice, jsme tam půl hodiny předem a vypadá to dobře, vlak asi pojede včas.
Odjíždíme z Gliwice, naši hostitelé, co nás doprovázeli, nám naposled zamávají. Odjíždíme plné dojmů s taškami dárků, snad někde ve vlaku něco nezapomeneme. Na nádraží v Gliwice máme hodinu pauzu, jsme tu dřív, na vlak Intercity máme místenky, nesmíme jej zmeškat. IC jede z Katowic také včas, je to príma, zatím je cesta v pohodě a všechno stíháme. Vystupujeme v Bohumíně, naše milá asistentka Kübra pokračuje dál do Prahy, jede na setkání zahraničních asistentů v Německu. Ve 13,35 hodin nastupujeme do dneska posledního vlaku do Brna, cesta ubíhá v pohodě, už se moc těšíme domů :-)
Tak to je vše. Na shledanou v Bulharsku v březnu 2014!!! :-)